Ideální veduty průmyslových a obchodních objektů Litovelska na firemních papírech

Idealizovaná grafická zobrazení průmyslových a obchodních objektů – ideální veduty – umístěná v záhlaví faktur, dopisních papírů, účtů, ceníků, firemních katalogů, akcií a propagačních materiálů firem se na Moravě objevila v poslední třetině 19. století. Na základě studia těchto ikonografických dokladů v archivních fondech lze soudit, že zobrazení továren aj. tvořila pozdější součást původních dekorativních prvků, umísťovaných v záhlaví firemních listů, účtů a faktur, doplněných většinou medailemi a dalšími oceněními z průmyslových výstav pro zdůraznění úspěšnosti firmy. Zobrazení získaných medailí, diplomů aj., kterých s léty postupně přibývalo, spolu s esteticky působivým kaligrafickým provedením názvu se zvýrazněným logem firmy, se na střední Moravě objevilo počátkem 70. let 19. století. Vyobrazení doplňovaly popisky s datací o založení firmy, adresy, telefonní a bankovní spojení a další základní informační údaje o její produkci, a to v německé, později české mutaci, případně i v obou současně. Litografická zobrazení objektů v záhlaví těchto firemních papírů pak následovala na Olomoucku cca od poloviny 80. let 19. století.

Tato místopisná a esteticky působivá grafická reklamní ztvárnění průmyslových či obchodních objektů měla tak již od počátku ideální charakter, určený především obchodními zájmy majitele firmy. Proč se uvádí pojem veduty ideální a nikoli idealizované? Protože na rozdíl od romanticky pojatých vedut v idylicky ztvárněné krajině a objektů – ve skutečnosti však neexistujících – jde zde o grafické vyjádření budoucího ideálního stavu budov a jejich areálů. Obecně lze konstatovat, že vzhled výtvarně ztvárněného objektu v základních rysech odpovídal ve zmenšeném poměru realitě. Grafik však budovy a firemní areál pro zvýšení vizuálního účinku této prezentace často „působivě dotvářel“, a to jak podle svých představ, tak zejména dle objednávky zadavatele. Okolí objektů se graficky vylepšovalo např. parkovou úpravou či výrazně zmenšenou městskou architekturou v pozadí budov a oživovalo dopravním ruchem s povozy a postavičkami, později motocykly a automobily. Ideální zobrazení objektu postupně zabralo celou horní plochu – hlavičku firemního dokumentu. Jako doplněk ideálních vedut se tu objevují i zobrazení vil továrníků, železnic s vlaky v blízkosti objektu, pohledy do interiérů továren a ukázky výrobků. Ideální veduty obchodních a průmyslových objektů jako předtištěná výtvarně zpracovaná záhlaví obchodní korespondence nacházíme např. na jubilejních firemních tablech, na dobových firemních kalendářích, reklamních stranách periodického tisku, v obrazových přílohách vlastivědných prací, či v reprezentativních soudobých obrazových publikacích. Bylo by však mylné se domnívat, že každý významnější podnik měl vlastní firemní hlavičku s ideální vedutou. Často je tomu právě naopak. Některé firmy měly vytvořeny ideální veduty svých objektů, avšak používaly je spíše pro reklamní účely v dobovém tisku než jako hlavičku svých firemních papírů, jiné na hlavičkách svých firemních listů upřednostňovaly spíše fotografické záběry interiérů , exteriérů a výrobků. V této souvislosti dodejme, že přesnou podobu původních objektů zjistíme studiem dobových fotografií z konce 19. a počátku 20. století, případně i místopisných pohlednic, uložených ve sbírkách muzeí a archivů, případně v kolekcích soukromých sběratelů.

Lze konstatovat, že vzhledem ke svému výraznému estetickému účinu se tyto ideální veduty ve své původní podobě udržely až do 20. let 19. století, přestože již koncem 19. století odsunula grafickou tvorbu do pozadí prudce se rozvíjející levná a dokumentárně přesná fotografie. Původně výrazná výtvarná kvalita těchto zobrazení z konce 19. a počátku 20. století tak postupně klesala. Od 30. let minulého století sledujeme většinou již jen silně schematické zobrazení průmyslových objektů, a to bez esteticky působivých dekorativních prvků, charakteristických pro tvorbu ideálních vedut z počátečního období, tj. z konce 19. století. Ve 40. letech minulého století pak nastal úpadek těchto grafických firemních záhlaví, která po znárodnění našeho průmyslu v roce 1948 jako buržoazní přežitek starých dob postupně zanikla.

Studium těchto ideálních topografických zobrazení ve sledovaném regionu (města a vesnice olomouckého okresu) umožňuje zejména bohatý fond hlavičkových firemních listů Obchodní živnostenské komory Olomouci, uložený v olomoucké pobočce Zemského archivu v Opavě. V této souvislosti připomeňme, že Obchodní a živnostenská komora v Olomouci vznikla v roce 1851. Zahrnovala tehdejší politické okresy Holešov, Hranice, Kroměříž, Litovel, Místek, Nový Jičín, Olomouc, Šternberk, Šumperk, Uherské Hradiště, Uherský Brod, Valašské Meziříčí a Zábřeh. Zanikla v roce 1948. Její pokračovatelkou je od roku 1991 Okresní hospodářská komora Olomouc, jejímž hlavním posláním jako prestižní organizace podnikatelů Olomoucka je přispívat k rozvoji podnikatelského prostředí v regionu. V současné době sdružuje cca 200 podnikatelů – právnických i fyzických osob. Členy komory jsou i podnikatelé z Litovelska – v současné době okolo dvaceti firem. Dodejme, že reprezentativní publikace s názvem „Ideální veduty průmyslových a obchodních objektů Olomoucka na firemních papírech“, s četnými vyobrazeními, která vyšla v roce 2006, vznikla právě z iniciativy olomoucké hospodářské komory u příležitosti 155. jubilea založení Obchodní a živnostenské komory v Olomouci. Tato práce vyšla i s dalšími doplňky ve studii „Katalog ideálních vedut průmyslových a obchodních objektů Olomoucka na firemních papírech“, otištěné v Olomouckém archivním sborníku v roce 2006.

Společenské využití těchto významných pramenných materiálů je značně široké, a to jak při výstavní činnosti, tak v publikační práci či v dokumentárních filmech, zaměřených na vývoj průmyslu a techniky v regionech. Tyto doklady tak doplňují nejen ikonografii měst, ale většinou i poměrně chudou ikonografii obcí. V dnešní hektické době, kdy firemní korespondence probíhá téměř výhradně formou e-mailů, jsou grafické firemní veduty z konce 19. a počátku 20. století značně sběratelsky ceněny. Kromě ideálních vedut v záhlaví firemních papírů nacházíme tato estetická zobrazení i na dobových místopisných pohlednicích, zejména z období těsně po roce 1900. Tak je tomu např. v případě barvotiskové pohlednice prezentující ideální vedutu litovelského pivovaru u počátku 20. století.

Menší sbírky firemních vedut z Olomoucka vlastní Státní okresní archivy v Jeseníku, Olomouci, Přerově, Prostějově a Šumperku a vlastivědná muzea ve sledovaném regionu, firmy i soukromí sběratelé. Řada těchto ideálních vedut je uložena rovněž v zahraničních archivech. Z bohatého fondu firemních vedut uložených v olomouckých archivech (Státním okresním archivu v Olomouci a pobočce Zemského archivu Opava v Olomouci) se použila řada těchto dobových zobrazení z Litovelska do publikace Miloslava Čermáka „Historie a současnost podnikání na Olomoucku“. Ve výše uvedené publikaci i studii vydané v Olomouckém archivním sborníku jsou otištěny mj. i ideální veduty z Litovelska. Působivá jsou i zobrazení na akciích litovelského rolnického akciového cukrovaru a rolnického akciového pivovaru se sladovnou z prvního desetiletí minulého století. Z počátku 20.století jsou i firemní hlavičkové listy s vyobrazením litovelského rolnického akciového pivovaru, sladovny v Litovli, rolnického lihovaru s drožďárnou v Litovli a továrny na výrobu nábytku Josefa Motky, která se v této době mj. zaměřovala i na výrobu luxusního lakovaného nábytku v duchu secese, pro obývací pokoje náročnějších zákazníků. Esteticky působivé jsou např. ideální veduty vápenky Josefa Vitoula a spol. – továrna a mlýn na vápno v Měrotíně – a vyobrazení továrny na výrobu sýrů Emanuela Marka v Chudobíně – jediné sýrárny a tavírny všech druhů sýrů v ČSR – z 30. let 20. století. Dále výše zmíněný katalog eviduje např. továrnu poživatin P. Hlaváčka situovanou v blízkých Nasobůrkách i s vyobrazením vily továrníka v Litovli na nynější Svatoplukově ul. V Litovli z počátku 20.let 20. století, či velkoobchod Josefa Filippa v Litovli na Palackého ul. z let třicátých. Značně schematické je již zobrazení budovy moderního obilního skladiště Hospodářského družstva v Litovli – s čistírnou obilí semen – postavené ve 20. letech minulého století u nádraží místní dráhy Litovel Chořelice (dnes Litovel předměstí). Z širšího okolí uveďme např. pilu, továrnu na parkety a nábytek a elektrárnu V. Svobody a ve Lhotě nad Moravou na vyobrazení z. 1919, dále např. Rolnickou parní mlékárnu na firemním listu z r. 1918, továrnu na stroje pro mlýny sladovny a pivovary Leopolda Kašpara v Senici z počátku 20. století a rolnickou akciovou sladovnu v Žerotíně z konce 19. století.

Pokud jde o velmi stručný nástin vývoje průmyslu v Litovli, uveďme, že v tomto regionu se od konce 19. století. postupně rozvinul především potravinářský průmysl. Jeho historii v tomto kdysi královském městě (mlýny, pivovary, sladovny, cukrovar, lihovar aj.) je věnována studie Karla Obšila s názvem Z dějin potravinářského průmyslu v Litovli otištěná ve Sborníku Vlastivědné společnosti muzejní v Olomouci vydaném v roce 1972. V této souvislosti připomeňme, že litovelský pivovar, založený již v roce 1893, získává svým kvalitním pivem řadu významných ocenění u nás i v zahraničí. Litovelský cukrovar, vybudovaný v roce 1871 jako jeden z mála u nás dosud fungujících, oslavil již 135. výročí. Jeho historii je věnována publikace Michaela Viktoříka s názvem „Litovelský cukrovar. Dějiny podniku od jeho založení až do současnosti, vydaná v roce 2005. Koncem 19. století pracovaly v Litovli čtyři sladovny. Rolnický akciový lihovar s drožďárnou, založený v roce 1900, se v roce 1927 přeměnil na továrnu na čokoládu a cukrovinky Libo, později Tesla Pardubice, n. p. závod Litovel. Dnes v místě tohoto objektu stojí moderní haly firmy Head Sport s.r.o. Motkova továrna, původně továrna na nábytek založená již v roce 1866, později továrna na elektromechanické stroje a hromosvody byla v roce 1946 začleněna do národního podniku Moravskoslezské pily Šumperk a po roce 1948 jako závod Litovel do Severomoravských dřevařských závodů, n. p. Šumperk, který se orientoval na pilařskou výrobu a export řeziva, poté jako již významný dřevařský závod na výrobky pro stavební a nábytkářský průmysl. V roce 1991 byl původní majetek vrácen dědicům majitele. Nově vzniklá firma s původním názvem Motka, společnost s. r. o., vyrábějící přepravní skříně, domovní točená schodiště, bytové doplňky aj. však již zanikla.V roce 1912 vznikla v Litovli i továrna Petra Hlaváčka na konzervování zeleniny a ovoce, nyní Alibona a. s. Historickou tradici litovelské papírny nahradila v polovině 80. let minulého století výroba dámských hygienických potřeb, nyní produkovaná firmou Kimberly-Clark. Průmyslový podnik na výrobu papírenských strojů Papcel, nyní Papcel a. s., vznikl v místech továrny na plechové zboží firmy Mekiska, postavené v roce 1905. Začátek 20. století probíhal i v našem regionu ve znamení zřizování rolnických mlékáren, charakteristických svými typizovanými stavbami. Přehled podniků na Litovelsku najdeme např. v "Historickém místopisu Moravy a Slezska“, vydaném v roce 1972 nebo ve skriptech autorů J. Schulze aj. Lošťáka „Historický místopis okresu Litovel 1848 – 1960“ z roku 1977. Podrobný přehled článků a studií o podnikání na Litovelsku zahrnuje mj. rozsáhlá bibliografická databáze, věnovaná zejména historii a architektuře v regionu Moravy a českého Slezska, systematicky budovaná autorem tohoto příspěvku, která je zájemcům k dispozici. (Podrobně na webových stránkách www.ikonografiemoravy.cz.) Tato systematicky budovaná databáze zahrnuje jak již vydané publikace, diplomové a rigorózní práce, také zejména studie a články ze sborníků a periodického tisku, a to v retrospektivě cca od konce 18. století do současnosti.

Na závěr dodejme, že vydaný soupis těchto specifických materiálů firemní propagace, z něhož otiskujeme několik zobrazení z Litovle a Litovelska, si nemůže činit nárok na úplnost, neboť řada těchto firemních papírů z Olomoucka je uložena v dalších – našich i zahraničních – archivech, muzeích i v soukromých sbírkách. Autor touto formou děkuje za případné informace o ideálních vedutách firem na email: v.kollmann@iol.cz, případně na tel.: 585342922, mobil: 603 450 338.

Vítězslav Kollmann